Otravy dětí

Otravy dětí tvoří stále větší podíl konzultací Toxikologického informačního střediska (TIS). Rizikový je zejména batolecí věk.

Jaké jsou obecné zásady postupu laiků při požití nežádoucích látek, především léků, dítětem?

  • Zachovat klid, nepropadat panice (nejednat překotně, násilně a bez rozmyslu!)
  • Bez porady s TIS nevyvolávat zvracení, nikdy nepodávat solný roztok!
  • Je-li dítě bez příznaků, může dostat napít vodu nebo čaj, ne mléko!
  • Zjistit co nejpřesněji, kolik substance ubylo (počet tablet, mililitrů tekutiny, počet bobulí, listů, apod.) získat co nejvíce informací z obalu léku nebo přípravku (množství účinné látky, způsob uvolňování účinné látky z lékové formy/obyčejné, prodloužené/ apod.), odhadnout dobu, která od požití látky uplynula, a zejména po požití léku si uvědomit poslední hodnotu tělesné hmotnosti dítěte.
  • Kontaktovat telefonicky TIS na linkách s nepřetržitou lékařskou službou: 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02, případně dětského lékaře, pohotovostní službu nebo nemocnici.

Příslušné pokyny k zásadám správného postupu při konzultaci s TIS lze získat na internetové adrese:
www.tis-cz.cz

Pokud je dítě ještě zcela bez projevů intoxikace, je vhodné teprve po domluvě s odborníkem střediska podniknout další opatření.

Jaké jsou možnosti laické první pomoci při požití většiny léků?

Dítěti, které je ještě bez příznaků otravy, podání tablet aktivního (černého, dříve živočišného) uhlí (např. přípravek Carbosorb nebo Carbotox). V domácnosti lze obvykle zvládnout podání 2-10-15 tablet aktivního uhlí, záleží na požitém množství noxy. Dětem do 3, často až do 5 let je třeba tablety rozdrtit na prášek nebo rozpustit v tekutině a vmíchat do oblíbeného nápoje. Starší děti mohou tablety aktivního uhlí rozkousat a zapít.

Nejlepší účinnost má dávka podaná do hodiny po požití pevné substance (tablety), po vypití tekutiny do půlhodiny po nehodě.

Pokud je při konzultaci s TIS konstatováno, že požitá dávka vyžaduje nemocniční péči, je třeba po podání aktivního uhlí zajistit co nejšetrnější a nejbezpečnější dopravu do zdravotnického zařízení.

Vždy je třeba, aby spolu s dítětem byl k lékaři dopraven reprezentativní vzorek toho, čím se dítě poškodilo.